(CZ)

Na první pohled je tu rozpor – ušlechtilý žánr operní, vznešená budova Divadla stavovského a proti tomu hokej – profánní, nejlidovější podívaná, pot, násilí, křik a obhroublost. Jenže naše opera (z potu, pachu a prachu divadelního zákulisí) vynáší i důstojné kořeny sportu a her olympijských, připomíná starořecký ideál kalokagathiá, heroičnost vrcholných výkonů sportovních a rekovnost nejlepších hokejistů světa. A jedním dechem připomíná, že hokej a vše okolo něj je jen hra, že stačí jen trochu posunout zorný úhel a už to lze vidět jako velkou psinu (vždy znovu mě okouzlí můj dvoumetrový soused, který u televize řve mohutným mnohalitrovým hlasem "góóól", a já si za drnčení okenních tabulek představuji, jak se jeho obrazovka pod tím náporem vbouluje dovnitř).

Podobně i hudba opery možná na první poslech zaskočí laika zvukovými příkrostmi ve scénách dramatických a bizarními pazvuky v místech groteskních, nemluvě o operním zpěvu, tak vzdáleném civilní realitě. Odborníku zas nebude dosti umělecká – jedna z prvních reakcí operních pěvců zněla "pěkná písnička" a mezi řádky bylo zřetelně cítit "žádná árie". Ta hudba má ale silný jednotící důvod, jednoznačný cíl – slouží divadlu, slouží celku opery, celé té bláznivé zvučící podívané, která je hrou, iluzí, šalbou a mámením, pohádkou, vábením neskutečna.

Do-re-mi-fa-sol-la-si: snít!

Do-mi-sol-si: smát (se)!

Snění a smích - to bych Vám přál, milí diváci-posluchači.

Martin Smolka

(EN)

At first glance there is a contradiction here - the aristocratic genre of opera, the noble edifice of the Estates Theatre, and against that hockey - a profane spectacle with maximum appeal to the masses, with sweat, violence, yelling, and crudity. However, our opera (from the sweat, stench, and dust of the theatrical backstage) also highlights the dignified roots of sports and the Olympic Games and recalls the ancient Greek ideal of Kalokagathia, the heroism of supreme athletic performances, and the valour of the best hockey players in the world. And in the same breath it reminds us that hockey and everything surrounding it are only a game, that it suffices to shift the angle of view only a little and it can be seen as something very funny. (I am always fascinated anew by my two-metre-high neighbour who roars 'gooooal!!!' at his television in a massive voice of many litres, while I - to the rattling of window panes - imagine how his television screen bows in under this pressure.)

Similarly, at first hearing the music of this opera may take the layperson aback with its aural jaggedness in dramatic scenes and with its bizarre sound effects in grotesque passages - not to mention the operatic singing, so far removed from normal reality. Meanwhile for the professional it will not be sufficiently 'artistic': one of the first reactions of the opera singers was 'no aria'. But this music has a strong unifying reason, an unequivocal goal - it serves theatre and serves the whole of the game, an illusion, a deception and confusion, a fairytale, an enticement of the unreal. Do-re-mi-fa-sol-la-si: dream! Do-re-mi-fa-sol-la-si: laugh! Dreaming and laughter - that is what I wish for you, dear viewers-listeners.

Martin Smolka

Matěj Kratochvíl: Gesamtkunstwerk on ice, in: Czech Music 1/2004, p. 19-20

Anna Šerých: Nagano, čili Hokej v opeře – rok poté, in: Opus Musicum 2/2005

Libretto (English translation - David Beveridge)
Photos - Fotky - Zdjęcia